Jób 14
Bible 21
14 Smrtelník z ženy zrozený
má jen pár dnů – a plných trápení.
2 Jako květ vzejde a uvadne,
jako stín prchne, nezastaví se.
3 Přesto však z něho oči nespouštíš
a k soudu s tebou ho [a] poháníš.
4 Kdo umí nečisté v čisté obrátit?
Ani jediný!
5 Ty jsi mu spočítal jeho dny,
počet měsíců jsi mu odměřil,
dal jsi mu meze, jež nesmí překročit.
6 Odvrať svůj pohled, nech ho být,
ať si užije život jako nádeník!
7 Strom, ten má aspoň naději:
Když bude poražen, znovu vyraší,
nic nezastaví jeho výhonky.
8 I kdyby jeho kořeny v zemi zpuchřely,
i kdyby jeho kmen v prachu tlel,
9 jen ucítí vodu, vypučí zase,
jak mladý stromek větve vyžene.
10 Člověk však zemře a klesne bezvládně,
naposled vydechne – a kam se poděje?
11 Jako se vypařuje voda z jezer,
jako potok vyschne a vyprahne,
12 právě tak člověk lehne a nevstane;
dokud trvá nebe, neprobudí se,
nic nepřeruší jeho sen.
13 Kéž bys mě jen schoval v hrobě,
kéž bys mě ukryl, než pomine tvůj hněv,
a určil chvíli, kdy na mě vzpomeneš!
14 Když člověk zemře, copak ožije?
Po všechny dny své těžké roboty
čekal bych na chvíli té úlevy!
15 Zavolal bys a já se ti ohlásil,
po díle svých rukou by ses roztoužil.
16 Ačkoli teď mé kroky počítáš,
pak už bys na můj hřích nečíhal.
17 Do měchu zapečetil bys mé přestupky
a moje viny přikryl bys.
18 Jako se však hora na prach rozdrolí,
jako se balvan z místa odvalí,
19 jako voda omílá kamení,
jako příval půdu odplaví –
takto ty bereš člověku naději!
20 Když ho napadneš, navždy odchází,
strnou mu rysy a ty ho propouštíš.
21 O slávě svých dětí pak neví nic,
nedozví se ani, zda budou nicotní.
22 Jediné, co cítí, je bolest v těle,
v duši oplakává jenom sám sebe.“
Footnotes
- Jób 14:3 podle LXX, Vul, Syr (MT: mě)
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.